Proč a jak?

14. června 2015 v 17:57 | Irena M. |  Lidé
Zdravím :),
v prvé řadě bych v tomto článku chtěla uvést všechny své děsně racionální důvody, které mě vedly k založení tohoto blogu.
Rozhodně není mým účelem touha po tom dělat něco, co se poslední dobou stává stále populárnější. Blogovala jsem docela dlouho, před nějakou dobou jsem z jisých důvodů přestala a začalo mi to chybět. Takže se vlastně vracím k tomu, co mám ráda a zároveň bych se touto cestou ráda spojila s lidmi, co mají stejný zájem, s lidmi, kteří by mi pomohli se zlepšit... a vlastně s jakýmikoli lidmi, poněvadž každá životní zkušenost je dobrá... svým způsobem. Nicméně si nechci vytvářet žádná očekávání, vím jak bolí, když se nesplní :).
Znáte takové ty náhlé impulzy, které vás přinutí věc, na kterou myslíte, udělat okamžitě a je jedno, jestli je půlnoc nebo odpoledne, vy se na to těšíte a musí to být hned? Tak něco takového se mi stalo s myšlenkou založení blogu, každopádně jsem si s ní docela dlouho jen tak pohrávala. Vlastně mi i dlouho trvalo než jsem se odhodalala k založení stánky na facebooku. Pohrávala jsem si s ní kvůli strachu z reakce druhých lidí. Protože, nebudem si lhát, lidi dokážou být zatraceně zlí. Ale rozhodla jsem se to zkusit, uvidíme jestli se setkám s posměchem nebo ne, všechno nás posouvá dál. A to je další důvod.
Před dvěma lety, kdy mě nepřijali na Hellichovku, obor užitá fotografie a média a dopadla jsem dost mizerně, se mi tak nějak pocuchalo ego a od té doby jsem se s tím ještě pořádně nevyrovnala (všechno mi trvá dýl :D), a proto bych se chtěla zlepšovat a asi si něco dokázat. Takže ne, nehraju si tady na žádnou umělkyni. Vím, že mám mezery.
A tak doufám a hledám mezi vámi porozumění. Blog je daleko osobnější než stránka na facebooku, proto vím, že je to i pro mě daleko nebezpečnější, protože vám v podstatě otvírám možnost ke zcela anonymní kritice (jo, je mi jasný, že to někteří pojmou jako snadnou cestu k tomu, jak mi ublížit). Jsem připravená, snad :). No a když to nevyjde, tak se aspoň naučím snášet pomluvy :D. Je to výzva!
Beru to zkrátka jako novou zkušenost, které se bojím jak čert kříže.
A posledním neméně důležitým důvodem, proč to dělám je fakt, že facebook neskutečně przní fotky, co se kvality týče.
Každopádně snad se vám tvorba, kterou s vámi budu sdílet zalíbí :).
Za druhé bych také ráda uveřejnila první jarní, skoro letní sadu fotografií s mojí krásnou kamarádkou, která musela chudák šaškovat u rybníka, čímž jí děkuji za ochotnou spolupráci :). A za mě to teda byla docela sranda :D.
No nic, krásný zbytek krásného víkendu.
Irena M.

další foto pod perexem















 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Daniela Daniela | Web | 15. června 2015 v 12:53 | Reagovat

Fotky jsou velmi pěkné. Určitě do toho jdi a nenech se zdeptat jinýma lidma, hlavně těma, co začnou kritizovat. Já si už nějaký pátek pohrávám s myšlenkou, že bych se zkusila příhlásit na umprumku, ale děsí mě talentová zkouška. Ze základní školy jsem vyšla už před sedmi lety a jít znovu na střední... děsím se toho, jak by se na mě lidi dívali, ale jsem v tomhle trochu puntičkář a chtěla bych mít fotografii vystudovanou od začátku (tedy od střední až po výšku) až po konec. A na výšce chtějí hlavně na příjmačky fotky i analogově zpracované, což si nedokážu představit, jak bych něco takového zvládla.
Založila jsem si stejně jako ty Fb i blog a prostě se snažím fotit co nejvíc to jde. Jasně, facebook je dneska takovýma stránkama s fotografama přeplněný, ale myslím, že dobré polovině to nevydrží a nijak se nestydím za to, že já mám za jménem taky napsané to cool "photography". :D

Ale abych se dostala k fotkám... Možná to vidím špatně, ale abych se s tebou podělila o jeden poznatek z kurzu. Pán říkal, že při focení portrétů by se mělo ostřit hlavně na oči. Tím pádem je nejlepší když se na foťáku nastaví ostřední na středový bod a pak se kompozice upravuje tak, že namáčknutím spouště zaostříš na oči, stále držíš a přitom si foťák posuneš tak, jak chceš, aby objekt nebyl ve středu kompozice a až si to nějak našteluješ, spoušť domáčkneš a je to. Potom zůstane oko pořád ostré, i když už nebude ve středu kompozice. Já jsem totiž měla nastaveno nějakých 11 ostřících bodů a pak se mi stávalo, že místo očí bylo ostré to, co bylo blíž k objektivu a pak to vypadalo blbě. Možná se mi to zdá, ale když se dívám na některé fotky, zdá se mi, že máš zaostřeno spíš na klobouk než na oči. Hlavně u té druhé fotky shora, jinde je to v pohodě.

2 mrirena mrirena | 15. června 2015 v 14:00 | Reagovat

Ahoj :), také pořád přemýšlím, že až dokončím střední, což je za dva roky (snad :D), tak se vrátím na střední, protože bych pak měla i větší šanci s přijetím na vysokou v tomhle oboru :). Takže se toho určitě neboj, třeba se tam jednou sejdem :). Co se toho "photography" týče, tak se mi zdá, že to tam má každý druhý, kdo dostal do ruky fotak, takže v tom nevidím nic špatného :D. Jinak děkuju za podporu, chválu i kritiku :), určitě se na to zkusím příště zaměřit :). Měj se krásně :) a hodně štěstí s focenim!

3 Dany Vyto Dany Vyto | 3. září 2015 v 15:18 | Reagovat

Ahoj,

začnu nejspíš od začátku, to bude nejlepší. :)
Naše maminy jsou tuším kolegyně z práce, tak jsem dostal kontakt na tvůj blog. Bylo mi řečeno něco ve smyslu, že ráda fotíš (jak vidím tak ano :D) a ráda bys tomu věnovala čas i co se studia týče, ačkoliv zatím teda údajně neúspěšně. Jestli to tak je, tak určitě čti dál, jestli ne číst to nemusíš. :D

Tak tedy, jmenuji se Dan. V roce 2009 jsem maturoval v oboru virtuální grafiky na škole v Hradci Králové. Také jsem byl jedním z těch, co zkoušel následně přijímačky na (UMPRUM). Samozřejmě jako většina jsem neuspěl. Popravdě, na úspěšné vysokoškolské tažení (Takové, které jsem sám chtěl.) jsem čekal 4 roky od matury. Do té doby jsem pravidelně co rok zkoušel přijímačky NEúspěšně např. do Prahy na Karlovku (peďák) obor Výtvarné výchovy, nebo do Hradce na Grafiku a Multimédia kam jsem se dostal cirka na třetí pokus. Ať už to utíkalo o pár či více bodů, na tom nezáleží.

Zlom každopádně přišel po třech letech neúspěchu, kdy jsem se v jeden rok dostal hned na 2 školy. Do Liberce na fakultu umění a architektury a do Hradce na grafiku a multimédia. Měl jsem tak tu možnost si dokonce i vybrat kam jít. Vybral jsem si teda Hradec, kde letošní školní rok budu mít státnice (snad úspěšné :)

S fotkou jako takovou, ti sic moc neporadím, jsem spíše výtvarný typ zaměřený čistě na design a grafiku. Každopádně ve směru, který rozepíši, jsou všechny umělecké školy velmi totožné.

Když jsem vyšel ze střední, zjistil jsem, že víceméně všechny znalosti tam získané jsou na vysokoškolské úrovni vesměs nepoužitelné. Byl jsem naladěný na úplně odlišnou vlnu, než bylo třeba k tomu, abych měl šanci dostat se na vysokou uměleckou školu, kam je mimochodem velmi těžké se dostat, a proto není třeba být z toho špatný, pokud se to nepovede. (Kor umprum že). Alfons Mucha taky neuspěl u přijímaček na akademii v Praze ;) Prostě to není obyčejný humanitní obor, ani jazyk, ani nic jiného řekněme „standartního“. Je to prostě umělecká škola.

Pokud se nezadaří, je samozřejmě důležité to zkoušet dál a dál. Avšak když jsem hledal příčiny neúspěchu, došel jsem k závěru, že ve výsledku totiž ani tak nezáleželo na výsledné tvorbě, kterou se prezentujeme nejen u přijímaček. Protože tu kvalitu člověk opravdu získá až na té škole, proto tam také chce a jde že?! Tím samozřejmě nechci říci, že není kvalita třeba, to ne. Ačkoliv se to nezdá, kantoři na těchto oborech opravdu poznají kdo to v sobě má a kdo ne. Problém ale je, že to v sobě má hodně lidí, vlastně, převážně většina, která se hlásí na nějakou vysokou uměleckou školu. Jak je teda profiltrovat a koho teda vzít?

Ty předešlé roky, které jsem se marně snažil dostat na vysokou, jsem proto udělal asi to, že jsem šel čistě na přijímačky a snažil se dělat nejlépe jak umím.  Až na ten poslední úspěšný pokus jsem pochopil, že se člověk může snažit jak chce, dělat nejlépe jak umí, ale to hlavní, ten kopanec kupředu je dokázat budoucím kantorům to, že o to studium opravdu stojí. Zařídil jsem si konzultace a pohovory. Dovezl na ukázku práce a především byl otevřený a sám sebou. Tak jsem umožnil lidem, kteří o mě budou u přijímaček později rozhodovat, aby mě i moji tvorbu lépe poznali. A to není málo… Plus, už jen ta snaha z mé strany o konzultace a zájem o ten obor a školu jsou u těchto oborů nesmírné body navíc, ty body, které mi vždy chyběli. Ty body co dělají rozdíl mezi přijatými a nepřijatými.

K zasmání bylo i to, že se většina těchto kantorů logicky navzájem zná a ví, o koho se jedná. Takže jsem využil úspěšných přijímaček z Liberce u konzultací v Hradci. Tam bylo ještě před přijímačkami a už se pomalu o mě přetahovali. Jak to tady budu mít lepší, že mi to bude sedět víc apod. :D

Přístup komise je jednoduše velmi individuální, za stejný výstup dostaneme jednou X bodů… a jednou o polovinu méně. Určitě tak doporučuji, pokud stále trvá zájem domluvit si konzultace, popř. nultý ročník. Být sama sebou, a být otevřená i upřímná. A hlavně přeji dobrý výběr školy, kde nejsou žádné až nemožné šance na přijetí.

S pozdravem
Daniel :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama