Březen 2016

Já a můj mazlíček Streptokok

30. března 2016 v 16:50 | Irena M. |  Kusovky
"Tak ho tam máš." oznámila sestřička po shlédnutí výsledků výtěru z mého krku. Na mou značně pitomě znějící otázku "Koho?" (na mou obranu jsem byla podrobena několika vyšetřením naráz, tedy jsem měla právo nevědět, která bije) mi bylo odpovězeno stručně a jasně.- "Streptokoka." (jedna výhoda studia zdrávky- umím to vyslovit bez větších potíží, po krátké úvaze, že by to bylo docela hezké jméno pro psa nebo superhrdinu, jsem usoudila, že když už tak byl pojmenovaná bakterie z rodu grampozitivních, tak jí to privilegium ráda přenechám)
Radost. Cože, Irčo, jsi vadná? To byly zhruba rozhovory, které mi probíhaly hlavou. Když se nad tím zpětně zamýšlím, tak bych mohla trpět nějakou psychickou poruchou. Ale každý někdy přemýšlí. Víte co? Byl to zkrátka super posun. Dost dlouho chodím k lékařce se samými subjektivními příznaky jako jsou bolesti kloubů, svalů, bolesti krku, které jsem označila slovy "Jakoby mi někdo zevnitř vrazil pěstí." Jelikož tupá, ostrá, řezavá, škrtící, trhavá a bůh ví jaká ještě bolest mi zkrátka nevyhovuje.
Jsem svá.
Takže angína není nic až tak suprovýho, ale aspoň vím, že nejsem žádnej ulejvák. Řeknu vám ale, že penicilin je docela velký zlo. Říkám si, proč ve chvíli, kdy mizerně polykám, narvou mi snad ty největší pilule, co jsem kdy viděla?! (Vážně už to vypadá, že mluvím jen sama se sebou, ale mám i kamarády- přísahám! I když někdo se s tím těžko vyrovnává.)
Každopádně jsem udělala při prvním dni své oficiální nemoci mnoho práci. Chytře jsem si totiž vzala první tabletku v deset hodin a jelikož se berou po osmi hodinách, rozhodla jsem se čekat do dvou do rána, kdybych si nařídila budík, tak nevstanu, přičemž jsem otravovala všechny, kterým svítilo zelené kolečko u jména na chatu. Ok, nemám kamarády, všichni šli spát. Proč jako? :D
Začala jsem zpracovávat první maturitní otázku na psychologii, upravila svou ročníkovku a dopsala text k moderování psychologické olympiády, ten Streptokok je ale užitečný. Mezitím jsem se dívala na film Až tak moc tě nežere. Dává mi to naději, že happy end nemusí nutně znamenat "Žili spolu šťastně až do smrti."
Proč to vlastně všechno píšu? To nemám páru, možná se zas jen potřebuju vypsat. A když už jsem tu mluvila o takové pozitivní situaci jako je angína, ráda bych se s vámi podělila o jednu mojí milovanou fotku. Už je to nějakej ten pátek, co jsem ji přivedla na svět, určitě jsem byla ještě na základce, tipla bych tak osmou třídu. Je to taková moje nesmrtelná srdcovka a vyhrála jsem s ní třetí místo v nějaké enviromentální soutěži, pokud se nepletu :D.
Už jsem ji zveřejňovala tolikrát, že je to takové moje malé klišé, ale pro mě má vážně velikou citovou hodnotu.
Snílek, kamarádka. Dvě slova, která to všechno vystihují.
Přeji Vám všem krásný den a já se jdu kurýrovat. Kdybyste měli někdo nějaký hezký film, u kterého bych mohla usínat, dejte vědět. Cítím se totiž jak přejetá tankem. Pan Streptokok nakonec asi nebude ten pravý :(.
Mějte se, smějte se
Irena M.

Veliká noc, veliký den

28. března 2016 v 16:39 | Irena M. |  Fauna a flóra
Krásný den přeji :),
jak jsem již zmiňovala v minulém článku.. všechno teďka kvete, jaro se hlásí o slovo a já jsem za to převelice šťastná. Není nad pocit vyběhnout ven jen ve svetru a nezmrznout na místě. Já vím, že ty zimy jsou teď prý nic moc (pro mě to teda moc je!), já jsem takový letní tvor, řekněme a kdybych si měla vybrat, tak sníh by mi tedy vůbec nechyběl. Mohla bych sem zatahovat ekologii, ale vzhledem k tomu, že je to poměrně ožehavé téma, tak ji nechám ležet na dně šuplíku. Nebudeme si kazit den debatami, o tom, co je správné a co není. Jsem příliš unavená, než abych to dělala. Nějak jsem poslední dny málo spala. Velikonoce pro mne totiž bohužel mají význam pouze volnočasový. Přiznávám se dobrovolně a bez mučení, že o Velikonocích vím velký kulový, základy mám, ale jen bůh ví, zda se zakládají na pravdě.
Víra je ale také docela nebezpečné téma k hovoru. Nějak jsem se začal námětům, při kterých se můžu s někým rozhádat, vyhýbat. Nemám to ráda, vyčerpává mě to a ve finále jsem jediná, kdo se trápí.
Takže starosti stranou. Do školy se mi nechce. Píšeme z halogen derivátů a budu zkoušená z Moskvy a Petěrburgu, přičemž má ruská slovní zásoba sahá maximálně do "Miňa zavut Irína."
Taky máte u druhého jazyka tendenci mluvit anglicky? Asi je to tím, že jí mám daleko zafixovanější, protože angličtina s ruštinou mají společné tak leda prd. No a čeština s pokusem o ruský přízvuk je také velice záživná.
Každopádně zde pro vás mám dnes opět něco z babiččiny zahrádky, kde se to začíná zase zbarvovat, což je fajn a vypadá to hnedka lepšejc.
Nechť přežiju(te) školu/ práci či jiné volnočasové aktivity bez újmy a jste šťastni nejen na Velké noci.
Čauky mňauky a já jdu na ty halogenderiváty.
PS. Jenom připomínám, že loni bylo na Velikonoce bílo, tak jsem moc ráda, že jsme se tomu letos vyhnuli :).
Irena M.


další foto pod perexem

Jaro lásce přeje

21. března 2016 v 20:32 | Irena M. |  Lidé
Pěkný večer vám všem :),
doufám, že je vám všem fajn. Mně je totiž dost divně, všechno se mi nějak sesypalo pod rukama, tak musím něco dělat, abych na to nemyslela, což zahrnuje například tvorbu palačinek z litru mlíka, které ve finále nikdo nejí :D.
Mám rozečtený Pygmalion. Čtu ho dva měsíce, nevím, jak se stalo, že knihu o 142 stranách čtu takovou dobu, ale nějak jsem se do toho nemohla dostat.
Dávám dohromady ročníkovou práci na téma homeopatie a taky mi to trvá proklatě dlouho.
Budu moderovat ústřední kolo psychologické olympiády, prý mám literární střevo a hezky se vyjadřuji. Jo, to se moc hezky poslouchá, když je člověk pocvhálen.
Zásadní novinkou ale je, že se mi pěkně rýsuje fotoateliér. Aaaaaa, chce se mi křičet, protože to docela vyvažuje ty nepříjemnosti, co se mi teď dějou v životě.. Focení a psaní je totiž můj únik od reality, který zkrátka potřebuji (proto píšu knížku, která zřejmě nebude publikovatelná :D).
Můj báječný otčímek vymaloval a položil podlahu za asistence maminky a už se děsně těším až se to rozjede (nezbývá mi než žít ve víře, že se to rozjede). Mám světla, nějaké rekvizity, jen s těmi pitomými plátny jsou potíže. Musím se posunout s tím focením dál a víc se v tom vzdělávat, jen kdyby mě to občas tak nerozčilovalo. Občas jsem vážně nevyzpytatelná. Ale vždycky jsem šťastná za to, jak moc mě celá moje rodina v mém koníčku podporuje :).
Dost už ale, vzhledem k tomu, že včera byl první jarní den, tak se sem tyhle fotky vyloženě hodí, protože už z prvouky víme, že na jaře vše rozkvétá, rodí se mláďátka a lásce je zkrátka přáno.
Fotila jsem mladý pár k prvnímu výročí jejich vztahu a bylo to moje první párové focení, proto jsem moc vděčná Elišce, že se do toho tak obula a náležitě mi s tím pomohla :). Snad se budou fotky líbit, zatím je ten můj "ateliérek" improvizovaný kvůli těm výše zmíněným plátnům, ale fotkám to snad nijak zásadně neuškodilo. Snažili jsme se, jak jsme mohli.
Nicméně jim přeji mnoho dalších krásných společných let :).
Mějte se, smějte se.. je jaro, což znamená, že léto už skoro klepe na dveře, dobrá, možná trochu předbíhám, ale stejně.. Hurá!
Irena M.



Ivča v bublinkách

12. března 2016 v 16:28 | Irena M. |  Lidé
Čauky mňauky, po sto letech jsem zpátky s dalšíma fotkama.
Tentokrát VÝJIMEČNĚ fotky s Ivčou, rozenou modelkou. Trošku depresivní, nepřirozený a tmavosvětlý. Obdivuju své vyjadřovací schopnosti, vskutku.
Jo, bylo to fajn a prvně jsem použila světla, takžee tak. Víc se mi nechce dnes sdělovat. Snad se vám budou fotky líbit.
Můj život je super a doufám, že váš taky.
Mějte krásný víkend, já se jdu šrotit :).
PS. ráda bych upozornila na outfit podle poslední módy :D.
Irena M.


další foto pod perexem