Já a můj mazlíček Streptokok

30. března 2016 v 16:50 | Irena M. |  Kusovky
"Tak ho tam máš." oznámila sestřička po shlédnutí výsledků výtěru z mého krku. Na mou značně pitomě znějící otázku "Koho?" (na mou obranu jsem byla podrobena několika vyšetřením naráz, tedy jsem měla právo nevědět, která bije) mi bylo odpovězeno stručně a jasně.- "Streptokoka." (jedna výhoda studia zdrávky- umím to vyslovit bez větších potíží, po krátké úvaze, že by to bylo docela hezké jméno pro psa nebo superhrdinu, jsem usoudila, že když už tak byl pojmenovaná bakterie z rodu grampozitivních, tak jí to privilegium ráda přenechám)
Radost. Cože, Irčo, jsi vadná? To byly zhruba rozhovory, které mi probíhaly hlavou. Když se nad tím zpětně zamýšlím, tak bych mohla trpět nějakou psychickou poruchou. Ale každý někdy přemýšlí. Víte co? Byl to zkrátka super posun. Dost dlouho chodím k lékařce se samými subjektivními příznaky jako jsou bolesti kloubů, svalů, bolesti krku, které jsem označila slovy "Jakoby mi někdo zevnitř vrazil pěstí." Jelikož tupá, ostrá, řezavá, škrtící, trhavá a bůh ví jaká ještě bolest mi zkrátka nevyhovuje.
Jsem svá.
Takže angína není nic až tak suprovýho, ale aspoň vím, že nejsem žádnej ulejvák. Řeknu vám ale, že penicilin je docela velký zlo. Říkám si, proč ve chvíli, kdy mizerně polykám, narvou mi snad ty největší pilule, co jsem kdy viděla?! (Vážně už to vypadá, že mluvím jen sama se sebou, ale mám i kamarády- přísahám! I když někdo se s tím těžko vyrovnává.)
Každopádně jsem udělala při prvním dni své oficiální nemoci mnoho práci. Chytře jsem si totiž vzala první tabletku v deset hodin a jelikož se berou po osmi hodinách, rozhodla jsem se čekat do dvou do rána, kdybych si nařídila budík, tak nevstanu, přičemž jsem otravovala všechny, kterým svítilo zelené kolečko u jména na chatu. Ok, nemám kamarády, všichni šli spát. Proč jako? :D
Začala jsem zpracovávat první maturitní otázku na psychologii, upravila svou ročníkovku a dopsala text k moderování psychologické olympiády, ten Streptokok je ale užitečný. Mezitím jsem se dívala na film Až tak moc tě nežere. Dává mi to naději, že happy end nemusí nutně znamenat "Žili spolu šťastně až do smrti."
Proč to vlastně všechno píšu? To nemám páru, možná se zas jen potřebuju vypsat. A když už jsem tu mluvila o takové pozitivní situaci jako je angína, ráda bych se s vámi podělila o jednu mojí milovanou fotku. Už je to nějakej ten pátek, co jsem ji přivedla na svět, určitě jsem byla ještě na základce, tipla bych tak osmou třídu. Je to taková moje nesmrtelná srdcovka a vyhrála jsem s ní třetí místo v nějaké enviromentální soutěži, pokud se nepletu :D.
Už jsem ji zveřejňovala tolikrát, že je to takové moje malé klišé, ale pro mě má vážně velikou citovou hodnotu.
Snílek, kamarádka. Dvě slova, která to všechno vystihují.
Přeji Vám všem krásný den a já se jdu kurýrovat. Kdybyste měli někdo nějaký hezký film, u kterého bych mohla usínat, dejte vědět. Cítím se totiž jak přejetá tankem. Pan Streptokok nakonec asi nebude ten pravý :(.
Mějte se, smějte se
Irena M.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama